Historická ohlédnutí

Příběhy, historky, staré včelařské praktiky, zajímavosti, ale třeba i zápisky ze včelařských kronik a podobné střípky z historie včelaření nejen na okrese BENEŠOV....

Věčné včely 

(příběh z okolí Miličína)


Marie Terezie svůj nástup na trůn neměla lehký, kolik měla sousedů, tolik měla nepřátel. Jedním z nich byl pruský král Bedřich, zvaný Veliký. Včelařství ve své říši neobyčejně pozdvihl, tím že jednoduše po vojensku nařídil, že domkáři musí chovat jedno včelstvo, pololáníci (menší zemědělci) dvě a celoláníci (sedláci) čtyři včelstva. 


V roce 1744 vpadly jeho vojska do naší země, jeho vojáci však včely nešetřili. Vypovídá nám o tom tento zápis, který nám zanechal písař z Miličína. ,,Někdy kolem 20. září přiletěla ta pruská sběř do Miličína jako kobylky. Na radnici potahali pana primátora, ač nedobře se z toho rozstonal, tamže v šenkovní sednici rozbili kamna, okna, kupcům pálené vypili, sůl v solnici rozházeli a víc odvezli. Ve vsi Záhoří u sedláka Zelenky, farářovi zkazili úly včel, které roku 1731 městska Alžběta Rudolfova, testamentárně poručila knězi, aby z užitku medu dle své vůle několik mší za dobroditelku ročně konal a vosk ku svícím obracel". Patrně se jednalo o tzv. Věčné včely, farář dostal od věřících z farnosti včelstvo po jejich smrti a poté jej půjčil za určitý pronájem zájemcům. Poplatek za včelstvo trval třebas několik generací a vázl na gruntech jako břemeno. Včelstvo bylo zaplaceno několikanásobně. Podobné to bylo i u dobytka, tzv. Železná kráva, po jejím úhynu platilo nájem kostelu ještě několik následujících generací. Marie Terezie byla velmi osvícenská panovnice, včelařství byla nakloněna a snažila se také zavést po vzoru sousedního Bedřicha včelaření do vesnic pro domkáře a sedláky. V Záhoří se v čp. 1 dosud říká u Zelenků.

                                                                                                                                                                                             M.Dvořák, Semtínek

OSOBNOSTI NAŠEHO REGIONU  I.

Jan Holoubek se narodil roku 1755 v Mokřanech, tehdejší panství Tloskov, nyní obec Olbramovice. Byl potomkem starého selského rodu, žijícího v téže vsi již v období konce třicetileté války. 

V době jeho dospívání, za vlády osvícené císařovny Marie Terezie, vojáci provedli očíslování usedlostí a Janův rodný domek dostal číslo popisné 1. Byla to menší zemědělská usedlost a Honzovi bylo tehdy 16 let. Panovnice vydala i známé včelařské patenty a založila včelařské školy, jedna z nich byla i na našem území v Novém Kníně. O 10 let později se Jan oženil do sousedního Malého Semtína čp. 1. Nevěstě Anně bylo 18 let, bohužel její otec Jan Hrdlička rozsáhlý statek zcela zadlužil, jak se dozvídáme z gruntovní knihy velkostatku Tloskov ,, grunt tento skrze darebnost a nehospodářství zpustl, ale také prodlužil, přišel o své potahy, neměl ani na chleba" . Z živého inventáře zůstala Janovi pouze stará klisna, všechno nářadí sešlé a poškozené, jak uvádí další zápis ,, jeden vůz o třech kolách, mezi kterými jedno kolo bosý". Jan neměl tedy lehkou situaci, tchán neměl vyplacené ani své sourozence, celkem jich měl deset, svých čtrnáct dětí také ne. Honzovi se za jeho nedlouhého života podařilo umořit většinu tchánových dluhů, vybavit statek nářadím a hospodářským zvířectvem. 

Manželům Holoubkovým se narodilo osm dětí, z nichž čtyři zemřely v dětském věku. Zemřel v nedožitých 45 letech, v matrice je uvedena příčina smrti kašel, což mohla být nějaká plicní choroba. Po jeho smrti 21. ledna roku 1800, mezi bohatým živým a mrtvým inventářem je uveden i jeden úl včel v ceně 5 zlatých, včely v té době byly v ceně. V chovu včel patrně pokračoval i jeho syn Jiří, ale zatím to nemáme přesně ověřeno. Potomci Jana Holoubka na statku žijí dodnes a dokonce včelaří. 

M. Dvořák, Semtínek.

Včelařský spolek slavil 70 let


ZO Ouběnice  1951 - 2021 )

V létě při menším včelařském posezení, v místě někdejšího svobodného statku Zemanů v Hlivíně, jsme mj. probrali i 70 leté výročí vzniku našeho spolku. Za výborné obsluhy, co se týče občerstvení a chutného pití u našeho milého pokladníka a zdravotního referenta, vznikl nápad udělat menší výstavu z dějin a současnosti včelaření v blízkém okolí. Doba sice nebyla příznivá pro akce, ale nakonec vše dobře dopadlo. Jako místo výstavy byl vybrán špýchar v Olbramovicích. Místní starosta Ivan Novák byl velmi rád, včelařům je nakloněn. První týden v říjnu jsme za pomoci několika přátel včelařů navozili a připravili historické a současné pomůcky na místo, naše nová členka Mirka upekla výbornou bábovku, která během náročných příprav přišla k chuti. Na výstavu jsme dali dohromady mnoho exponátů, staré i moderní úly, kouřáky, pomůcky k chovu matek, staré knihy, časopisy a kroniku, rojáky, kleště, velmi staré nože na podřez divokého díla, fotoúl, pumpičky na včely, lis na slaměné rohože, medomety od dřevěného, až po moderní nerezový, lisy na mezistěny včetně strojního a mnoho dalších pomůcek, výrobky z vosku, medovina z třicátých let atd.. Musíme též poděkovat muzeu včelařství v Louňovicích za zapůjčený starý dlabaný úl, dýmáky a historický úl (originál) v kterém včelařil kardinál Josef Beran v době komunistického domácího vězení, ostatní pomůcky a úly byly z našeho okolí. Výstava byla doplněna množstvím fotek i s popisky včelařů z dob vzniku spolku i starších.


Poděkování patří i Ochraně Fauny v Hrachově, za zapůjčení včelařských banerů, toto bylo vhodné jak pro dospělé, tak i pro děti. 9. října 2022 proběhla vernisáž za slušné účasti veřejnosti, části našich členů a rodinných příslušníků, okresních funkcionářů a výborného pohoštění. O týden později se konala slavnostní schůze ZO ČSV Ouběnice , kterou zahájil předseda spolku, při ní došlo k vyznamenání třech našich členů, kteří dlouhá léta nezištně pracovali pro spolek. Poté následovala přednáška kronikáře našeho spolku, který nás provedl výstavou od nejstarších dějin včelaření v naší krajině. Výstava byla hojně navštívena veřejností a několika školkami. První dorazila busem školka z Jankova, poté místní školka z Olbramovic, po ní hojná účast předškoláků z Votic, školní družina z Olbramovic, mateřinka z Bystřice a jako poslední dětičky z Vrchotových Janovic. Dětem byl zajištěn výklad. Moc se líbilo i malým včelaříkům z kroužků Votice, Hrachov a Borotín. Výstavku navštívila i Maruška Buriánková s rodiči.Musíme moc poděkovat obci Olbramovice, za bezplatné zapůjčení krásných prostor. ZD Nova Bystřice a hlavně milé a velmi ochotné správkyni špýcharu Jarce Zoulové, která nám vždy vyšla vstříc.

Miroslav Dvořák, Tomáš Král a Leoš Hrdlička. 

Kterak včelí bodnutí zachránilo život...

(příběh z okolí Drachkova) 


Letos si připomeneme 80 let od atentátu na Heydricha, pro náš národ to nebylo jednoduché období. 

Tento příběh znám pouze z ústního podání od mé babičky a jejích bratrů. Jejich otec Jaroslav Kuthan včelařil, měl synovce Františka a ten si šel zkratkou kolem včelína k svému strýci pro med. Byl červenec a včely nebyly zrovna v klidu, dostal žihadlo a s horečkou ulehl. V tyto dny se měl sejít se svými spolupracovníky-odbojáři na pouti v Ouběnicích. Tato skupina ukrývala v téže obci doktora Lyčka, který poskytl první pomoc atentátníkům Kubišovi s Gabčíkem. František ležel s alergickou reakcí a pouti na sv. Markétu se nezúčastnil. Jeho kamarádi většinou členové Sokola, kteří na ní přišli si udělali společné foto, které se snad dostalo do rukou gestapa. Všichni měli popravu jistou, včetně rodinných příslušníků. V naší krajině byly tehdy vyvražděny celé rodiny. Bratranec babičky, František, měl štěstí. Včelka mu zachránila život.

               M. Dvořák, Semtínek.

Vytvořeno 27. ledna 2022