ZO ČSV

Týnec nad Sázavou

Historie včelařství v Týnci nad Sázavou

Rudolf Adámek

Psát historii včelařství, znamená se rozhodnout, od které doby začít. Včelu počal člověk využívat pro sebe nejprve tím, že odebíral plástve medu z dutin stromů, později již chytal vylétlé roje a usazoval je do připravených klátů. Teprve když bylo vynalezeno rozběrné dílo, dával je do úlů.

Ze starých análů se dovídáme, že v soupisech hospodářských zvířat jsou uváděny i počty včelínů, jež se nalézaly na zemědělských dvorech obklopujících Týnec nad Sázavou. Již tehdy patřil chov včel k důležitým oborům v zemědělství. Dok ladem toho je podpora (různá privilegia, prémie apod.), kterou brtníkům poskytovali tehdejší panovnici. Například na základě patentu vydaném Marii Terezii v roce 1776 byla zřízena v nepříliš vzdáleném Novém Kníně 1. včelařské škola Cechách. Brtnici se vzdělávali, a tak postupně odkrývali neznámá tajemství, jež probíhají ve včelím společenství. V Čechách se zakládaly včelařské spolky většinou až po 1. světové válce. Podle vzpomínek jedné z pamětnic byl vášnivým včelařem p. Karásek, který od r. 1928 bydlel v domku za dnešní autobusovou zastávkou ve směru na Benešov a na zahradě si postavil včelín se 14 úly. V kronice Týnce nad Sázavou je zápis o založení včelařského spolku z roku 1936, ale bez uvedeni bližších podrobnosti. 
Trvání tohoto včelařského spolku bylo velmi krátké. V době Protektorátu Čechy a Morava jej Zemské prezidium v Praze svým nařízením z 29. 12. 1939 zrušilo. Vystěhováním obyvatelstva na levém břehu řeky Sázavy kvůli zřízeni vojenského cvičiště zbraní SS, početní stavy včelstev silně poklesly. Někteří včelaři z bývalého spolku se stali členy Včelařského spolku v Krhanicích, ostatní pak vstoupili do Včelařského spolku v Benešové. Po skončení 2. světové války se s návratem vysídlenců do poničených obcí a osad znovu vracel život, obnovovaly se normální poměry. Zvýšil se opět počet včelstev a včelařů a přiblížil se čas k obnoveni Včelařského spolku v Týnci nad Sázavou. Vlivem hospodářských a politických změn v padesátých letech 20. stole- ti byly zrušeny včelařské spolky a jejich označeni se změnilo na Základní organizace Českého svazu včelařů (ZO ČSV). 

K obnoveni týneckého spolku došlo až V roce 1970, kdy se rozdělila benešovská ZO a vznikla ZO ČSV v Týnci nad Sázavou. Byly vymezeny její hranice a do kompetence této nové ZO patřili také včelaři ze Zbořeného Kostelce, Pecerad, Brodců, Větrova, Bukovan, Krusičan, Chářovic, Dunáviček, Chleb, Podělus, Chrástu nad Sázavou, Krhanic, Prosečnice a Dolních a Horních Požárů, Bylo to celkem 51 včelařů s počtem 436 včelstev. Seznam jmen by byl příliš dlouhý, proto zmíním alespoň včelaře ze samotného Týnce nad Sázavou. Včelaři se navzájem oslovují "přátelé", takže uvádím abecedně: přátele Adámek Rudolf, Adámková Stanislaya, Blabolil Karel, Göbl Josef, Kohoutová Marie, Krakovcová Anna, Moulík Jiří, Novotný Václav, Pelikán Rudolf, Pytela Vladimir Ing, Rejzek Jaroslav, Šimonová Emilie, Vaněčková Božena a Volevecký Karel. Předsedou této nové ZO ČSV v Týnci nad Sázavou byl zvolen Ing. Vladimir Pytela, jednatelem Rudolf Adámek a pokladníkem Miroslav Adamec. 
ZO Týnec nad Sázavou se stala součásti Okresního výboru Českého svazu včelařů v Benešově. V tu dobu již nebyly povinné dodávky medu ze včelstev na státní výkup, na jejichž základě se přiděloval cukr na zazimováni včelstev. Státní podpora včelařství prováděla peněžní formou, a to ve výši 35-100 Ks na včelstvo (podle aktuální Ceny cukru). 449

TÝNEC NAD SÁZAVOU 
Hlavni činnost ZO představovalo vzděláváni členů odbornými přednáškami a pořádáním praktických včelařských kurzů, ochrana přírody, vysazování včelařsky významných stromu a keřů za účelem zlepšeni pastvy včel, přísuny včelstev k hmyzomilným kulturám pro lepši opylení plodin, ochrana a boj proti včelím nákazám a propagace včelařství (např, spoluúčasti na výstavách pořádaných jiny mi organizacemi). Zájem o chov včel byl trvalý, členská základna se sice dost obměňovala, ale stavy včelstev zůstávaly zhruba stejné. Když staří včelaři končili, nová generace mladých v chovu dále pokračovala. Pro úplnost je třeba uvést, že mimo soukromé včelaře byla v rámci ZO ČSV Týnec nad Sázavou umístěna i včelstva Státního rybářství Benešov, později delimitací Státního rybářství Týnec nad Sázavou. V padesátých letech 20. století tento rybářský závod totiž začal zabývat i zemědělskou výrobou, chovem kachen, krůt a také včel. Ty byly umístěny mimo jiné i v Podělusích, Chlebích, Chářovicích, Dunávičkách, Krhanicích, Prosečnici a na Hůrce u Pecerad. Úkolem nebylo jen opylování zemědělských kultur, produkce medu a vosku, ale i chovatelské práce na zkvalitňováni užitkových vlastnosti včelstev. Jako zajímavost lze uvést i vývoz včelích matek do dalekého Egypta. Původní plán Státního rybářství vyrobit a vlastnit tisíc včelstev však ztroskotal pro nedostatečné technické zázemí a ustálil se na počtu 450 včelstev. Tato včelstva ošetřovali přátelé Rudolf Adámek, Stanislava Adámková a František Poustka, protože Státní rybářství pro uskutečněn svého plánu mělo již zakoupeno plný počet úlů, tyto se jako nepotřebné prodaly za výhodnou cenu místním i okolním včelařům. Tato možnost přispěla k modernizaci zdejšího včelařství (za zastaralé zadováky - úl moravský). Mezitím včelařské středisko Státního rybářství změnilo název a přešlo ke Státnímu statku Netvořice, posléze Velkovýkrmny o. p. závod Netvořice. Za rok 1981 středisko získalo ocenění Zlatý úl za nejvyšší dodávku medu na státní výkup. Radost a klidnou včelařskou pohodu však v témže roce zkazila nezodpovědnost. Na území našeho kraje na chatový včelín v Teletíně v okrese Praha-západ byla totiž porušením zákazu převozu včelstev zavlečena nákaza "varroáza včel" proti níž v tu dobu nebyl znám účinný lék. Nákaza se rychle rozšířila i do okolních včelínů, a proto Okresní národní výbor Benešov spolu s okresní veterinární správou vymezily 5 km ochranné pásmo od jednotlivých ohnisek a v tomto pásmu nařídily utraceni všech včelstev. Toto nařízeni citelně postihlo i ZO v Týnci nad Sázavou. Na jaře roku 1982 bylo úředně usmrceno v Týnci nad Sázavou, Chrástu nad Sázavou, Brodcích, Zbořeném Kostelci, Peceradech, Chářovicích, Podělusích, Krhanicích, Horních a Dolních Požárech a Prosečnici celkem 478 včelstev. Také 278 včelstev závodu Velkovýkrmen. Krutý osud likvidace včelstev postihl i sousední organizace - v Netvořicích 179 a v Neveklově 333 včelstev. Mimo ochranné pásmo zůstalo živých jen 92 včelstev v Krusičanech, Bukovanech a Hůrce u Pecerad. Byl to smutný rok. Roje zalétající do této oblasti ticha se rovněž likvidovaly. Viník, který tuto katastrofu zavinil, byl potrestán soudně 1 rokem vězení.

Povolení k novému zavčelení bylo vydáno až na podzim roku 1983. Včelstva se nakupovala z ještě nezasažených území našeho okresu, případně až z jižních Čech. Byla to obtížná práce. Stavy včelstev se podařilo obnovit až k podzimu 1985. Došlo ke změnám nejen v členské základně, obměnilo se i složeni výboru ZO. Za nemocného Ing. Vladimíra Pytelu byl zvolen předsedou Jaroslav Rejzek, pokladníkem Miroslav Pilát, jednatel Rudolf Adámek pokračoval ve funkci. Když se nalezl lék proti varroáze, který roztoč parazitující na včele a jejím plodu, okresní veterinární správa nařídila povinné léčeni všech včelstev. To nenašlo pochopení u některých včelařů, hlavně těch, jež tuto katastrofu neprodělali, a proto toto léčebné ošetřováni včelstev přešlo do kompetence ZO. 

Členové výboru byli vyškoleni a ke své vlastní funkci mají ještě povinnost důvěrníků zajištujících léčení včelstev na svém úseku. Přestalo tak platit staré včelařské pravidlo: na zimu včelstvo zavři, dopřej mu klidu a až do jara ho neotvírej. Právě v této době se nyní provádí léčeni včelstev a odběr vzorku a případně jarní přeléčení. Všechna tato opatření postup "varroázy" včel nezastavila, ta se rozšířila nejen v Čechách, ale bojuje s ní celá Evropa. Počet včelstev i včelařů ovlivňuje nejen dobrý a úrodný rok, v němž se včelstvo odmění svému chovateli dobrým medným výsledkem, ale působí i vlivy hospodářské, které v té době panují. Takové vlivy nastaly v letech devadesátých, kdy se objevily nové a mnohem atraktivnější koníčky, než je včelaření a mládež ztratila o chov včel zájem. Naopak možnost soukromě podnikat podnítila zkušené včelaře chovat 100 i více včelstev, a tak vznikly nové včelí farmy s moderním vybavením. Bohužel náš trh zaplevelil levný, prokazatelně i méně kvalitní med dovážený z dalekých států Číny nebo Argentiny. Nastaly i nové povinnosti na poli veterinárního ošetřování včelstev. Přestože stát, poslední v době i prostřednictvím Evropy, vynakládá na podporu včelařství velké finanční prostředky, počty včelstev klesly. Tak je tomu i v ZO Týnci nad Sázavou. Na konci roku 2004 bylo v rámci týnecké ZO chováno 386 včelstev u 34 včelařů. Dalších 147 včelstev je v Z0 evidováno, ale jsou umístěna mimo její rajon. Mladá generace nepokračuje v chovu včel po svých předcích, a tak úkolem zůstává získávání nových členů a podporování jejich činnos

O to se snaží i současný výbor ZO CSV v Týnci nad Sázavou, který na konci roku 2004 pracoval ve složení: předseda Petr Stejskal, místopředseda Jaroslav Paleček, jednatel Rudolf Adámek, finanční referent Miroslav Pilát, nákazový referent Rudolf Štekl, hospodářský referent Josef Barek, Ladislav Chocholouš, Václav Bělohlávek a Čestmír Kotlan jako předseda KRK. Všichni jsou též ve funkci důvěrníků pro jednotlivé úseky. Jednatel Rudolf Adámek po 35 letech činnosti v ZO ČSV v Týnci nad Sázavou ze zdravotních důvodů z této funkce odchází a na jeho místo do nového volebního období je nominován Josef Barek ze Zbořeného Kostelce.


ZO ČSV Týnec nad Sázavou v letech 2005-2018

Petr Steiskal

Činnost ZO ČSV nadále, přes velké úsilí v boji proti "varroáze včel" pokračovala. V roce 2005 naše organizace vykazovala 506 včelstev chovaných u 36 včelařů.

V roce 2006 až 2007 jsme evidovali 527 včelstev. Na přelomu roku 2007 a 2008 postihlo naše včelaře velké zklamání a kvůli přemnožení roztočů varroa, začala včelstva kolabovat. Na celém území republiky uhynulo celkem přes 200 000 včelstev. V naší organizaci to bylo jen "109" včelstev. Stát i krajský úřad poskytly dotace na obnovu uhynulých včelstev, ve snaze co nejrychleji obnovit stavy a dostatečně tak zabezpečit opylovací službu. Nám se podařilo prázdné úly znovu osadit oddělky a roji, a již roce 2009 jsme zaznamenali počty stejné jako před touto katastrofou. V průběhu let 2009-2014 se tyto údaje měnily jen nepatrně. Nebyl důvod ani žádná motivace včelstva rozšiřovat. Jen pro zajímavost cena medu v roce 1990 byla u výkupců stanovena na smlouvu za 35 Kčs/kg, nad rámec předem dohodnutého množství za 20 Kč/kg. O rok později se medy vykupovaly za 18 až 23 Kčs/kg (světle). Následně tmavé medy (medovicové) za 50 Kč/kg.

Rok od roku se ceny medu začaly pozvolna zvyšovat, což přimělo mnoho lidí včelařinou se zabývat. V naši ZO se postupně počet včelařů zvýšil z 32 v r. 2011 na současný stav 44 řádných včelařů. Na výroční členské schůzi roku 2015 byl zvolen nový výbor ve složení: předseda - Petr Stejskal, místopředseda - Jaroslav Paleček, jednatel - Josef Barek, finanční referent - Kristýna
Havlíčková, nákazový referent - Rudolf Štekl, Václav Bělohlávek, Martin Chocholoušek a Jaroslava Kočová - KRK. Dalším členům výboru Ota Beran, Ladislav Chocholouš, Jindřich Vajgl. V loňském roce se výkupní ceny vyšplhaly až na 75-80 Kč/kg, a i počet včelstev se poprvé přehoupl v naší ZO přes 700. Dle statistiky naši včelaři od svých včelstev vyprodukovali 12 750 kg medu, 363 kg vosku a vychovali 135 matek. I když výkupní ceny medu jsou okolo zmíněných 8o Kč/kg, tak to ovšem neznamená, že za tuto cenu si med může koupit i běžný spotřebitel. V současné době je v tržné síti med k dostání za ceny ve velkém rozpětí od 110 do 250 Kč/kg. 

Nemohu opomenout spolupráci s místními zahrádkáři, kde se už po mnoho let podílíme na krásných výstavách s ukázkou naší užitečné činnosti, jakou včelařina bezesporu je. Je pozoruhodné, že i přes veškeré nástrahy se včelstva v této uspěchané době snaží činností nám všem pomáhat a udržovat krajinu takovou, jaká je nejen zde na našem Týnecku a okolí, ale nutno podotknout, že i na celém světě.